(Ne)obyčejný člověk

7. leden 2010 | 17.44 |

(Ne)obyčejný člověk
Na ohromné louce posedává, ale i postává velké množství lidí. Je krásně jasno, všude zpívají ptáci a svítí sluníčko. Ta louka je nedozírná! Nikdo neví  jak je velká,a přesto si ji každý umí představit. Rozkládá se od nikud  nikam, nemá hranice a  je poseta mnoha květinami – různých barev a různých vůní. Každý člověk touží tu louku vidět , sní o tom, že se na ní jednou ocitne a stráví zde čas s ostatními. Lidé si mezi sebou povídají, zpívají, smějí se, všude to ševelí a člověka napadá: Bože, to je krása a klid, takový mír, jaký zde panuje! Všichni se zde cítí dobře a všichni se snaží, aby se tu také každý dobře cítil.
Nedávno se zde objevil jeden muž, velmi krásný, štíhlý a mladý muž, vypadá jako princ z nějakého království. Má na sobě bílý oblek, zlatý mohutný pásek kolem štíhlých boků a na jedné ruce blýštivou rukavičku. Pohybuje se tanečním krokem, jakoby nadpozemským a když promluví, všechno ztichne. Strhnul na sebe veškerou pozornost ostatních, z celé té louky se seběhli všichni, co mohli, aby se s ním přivítali, políbili ho, objali, padli mu k nohám - bez rozdílů rasy, muži, ženy i děti. Byl tak dojatý tím přivítáním, že kvůli slzám nemohl ani mluvit! Jen opakoval: Tady je to přesně takové, jaké jsem chtěl, aby to bylo! Celý život jsem zasvětil tomu, aby lidé byli lepší, abych jim byl vzorem ve svém počínání, snažil jsem se tak, až mi kolikrát docházely síly! A vidím, že se mé úsilí vyplatilo! Tady na té louce vše žije přesně tak, jak jsem chtěl, aby se žilo i jinde!A směje se na celé kolo, každému mává a posílá vzduchem polibky.
Protože ten muž nade vše miluje děti, hraje si zejména s nimi. Vypráví jim pohádky, učí je zpívat, tancovat, kreslit, snaží se jim předat vše, co sám umí nejlépe. Dospělým vypráví a ti naslouchají stejně jako ty děti. On sám působí jako dítě a každý by jej nejraději objal. Má velmi tichý a jemný hlas, když jej posloucháte, úplně oněmníte. A když předvádí, jak se naučil kdysi tancovat, pokyvují se všichni do rytmu a nejraději by se přidali, ale nemají odvahu, když vidí, jak jeho pohyb je dokonalý a oni tak mají strach, že by mu to zkazili...
Není zde závist, a tak každý den plyne pokojně, bez smutků a zášti. Nikdo zde nemá žádný majetek, každý si je roven . Za velmi krátký čas všichni začali toho muže nazývat Králem. Měl totiž neuvěřitelnou vnitřní sílu, ač na první pohled vypadá velmi křehce a mluví dětským hlasem, podmaní si každého. Prochází se místy, kde jsou zvířata.  Ač miluje hady, těch zde moc není. Krmí lamy a slony, leze po stromech, ale stále zůstává čistý...
 Občas jej lidé zahlédnou, jak se k večeru uchyluje s ohromným dalekohledem v ruce někam do samoty, pod jeden ohromný strom a neuvěřitelně dlouhou dobu pozoruje něco v dálce. Směje se u toho, ale i pláče, výská radostí, ale i smutní. Jako každý obyčejný člověk. Na chvíli vždy dalekohled odloží a chvíli popřemýšlí, pak jej zas zaostří a dívá se pozorněji. Po nějaké době se jej okolí začne ptát, co to pořád pozoruje a koho hlídá a nač má ten dalekohled.
Jejich Král jim odpoví:
Pozoruji, co jsem opustil. A vždy tomu tak bude. Opatruji tak své blízké a ty, co mě milovali a sleduji, jak se chovají ti, kteří mi ublížili, já jim ale dávno odpustil a chci jen vědět, zda se poučili z chyb, které udělali. Mnohdy mívám radost a mnohdy se pobavím. Pokud mě vidíte plakat, jsou to slzy štěstí. Když jsem náhodou smutný, je to jen proto, že se mi stýská. Ale vlastně zůstávám se všemi dál...Miluji je.
                         Tou loukou je nebe a Králem je Michael Jackson.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře