(Ne)chtěné náhody

7. leden 2010 | 17.39 |

(Ne)chtěné náhody
Autor: Jacksie
Počet slov: 2363
Napsáno:  červenec 2006
Upozornění předem: Nejedná se o romantiku. ;) A postavy (kromě jedné) jsou smyšlené.

 
"Tak teda v úterý! Už se těš. Ahoj." říkám s úsměvem, i když to je asi přes telefonní spoj dost těžko vidět a zavěsím.
Jo, jo, jooo! prolétlo mi myslí. Nejenže uvidím svou dlouholetou kámošku Mary, kterou jsem kvůli okolnostem už rok neviděla, ale taky vypadnu z téhle New Yorské díry! Kromě toho Mary sehnala lístky na koncert nějakého MJ, takže nuda tam taky asi nebude.
Z přemýšlení mě vytrhne pomyšlení na to, že je dnes neděle a vzhledem k tomu, že mám být v LA v úterý, tak se s prozpěvováním začnu balit.
---------
"No ahooooj, Karol!" zdraví mě objetím Mary. Poté, co se všemi zavazadly (a že jich není málo) stanu v obývací pokoji, prostředí ihned zhodnotím "Pěkně si tu žiješ."
"Dík." řekne jen skromně Mary a já se vyvalím na pohovku.
---------
Zbytek dne (tedy spíš večera) strávíme koukáním na videa z dětství, které jsme natáčely kamerou Maryiného táty. Když už je asi půl dvanácté v noci a já se dívám na svůj oteklý dětský xichtík upatlaný od zmrzliny, prohlásím "Nechceš jít už spát? Zítra nás přece čeká koncert." Když se i Mary se mnou shodne, že je už celkem pozdě, vypneme televizi, rozložíme gauč a zavrtáme se pod deky. "Co jsi vlastě dělala celý ten rok?" zeptám se konverzačně. "Ále, to i tamto, ale nejvíc mě zatím baví práce, kterou mám teď a to práce vizážistky a co ty?" "Je to teď celkem hektický", zhodnotím můj stav v práci, "Kdybych teď neměla dovolenou, tak to se mnou sekne."
A  potom už se bavíme víceméně o ničem.
---------
"Vstávej, bejby!" probudí mě hlas Mary. Celým bytem otřásá nějaká dunivá hudba a má drahá přítelkyně na ni tančí v pyžamu. Pomalu se posadím a napiju se  džusu již připraveného aktivní Mary.

"Musíme jít nakoupit." Řekne poté, co zakončí taneček podobný naháněcímu tanci páva.
---------
Touláme se po obchoďáku a já nestačím žasnout nad tím jaké blbosti Mary nakupuje. "Na co je tohle?" otážu se a ukážu na bílou věc zajímavého tvaru. "Odpoledne uvidíš." řekne se šibalským úsměvem a mě něco říká, že tenhle den nebude zas tak všední a normální.
---------
"Ne, tohle už na mě nenavlečeš." uhýbám Mary, když se na mě snaží navléct bílou košili s krátkými rukávy. Už mám na sobě bílé triko bez rukávů, černé kalhoty do zvonu a bílé (!!!) ponožky. Od mé původní varianty červeného trika a džínsů se to opravdu hodně odlišuje. "Ale Karol, měj rozum a věř zkušené kámošce." říká Mary opět se šibalským úsměvem mě nezbývá nic jiného než se vzdát. Potom ještě moje přirozeně vlnité vlasy (jediná věc, na kterou jsem pyšná) stáhne do culíku a na pravé straně nechá viset pramen.
---------
"Vypadám jak šašek." zhodnotím svůj odraz v zrcadle. "Prosím tě, takhle se tady oblíkaj všichni!" řekne Mary. Ráda bych tomu věřila, ale nějak to nejde. Podívám se na svou pravou ruku navlečenou v bílé punkerské ponožce na ruku a vzdychnu.
---------
Asi kolem sedmé večer nasedáme do Maryiného auta a vydáme se "směr koncert". Zatím co Mary se za volantem úplně třepe (asi nedočkavostí, jak ji znám), já jsem úplně v klidu. Teda až na ten svůj zjev. Během naší cesty se za námi otočilo deset lidí a ... pak už jsem to přestala počítat. No ono to ani tak nemuselo být mým oblečkem jako Maryiným, který byl křiklavě (!) oranžový. "MJ [em džej] je fakt dobrej zpěvák, nemyslíš?” "Hmmm, jo..." odpovím zatímco dál přemýšlím nad nesmrtelností chrousta, jak s oblibou říkávám. "Ale já to myslím vážně – je fakt super!" naléhá. "Hmmm." odbydu ji znova a Mary už radši nic neříká. Ha, ha.
---------
Kolem půl osmé už přijíždíme (teda spíš se přikodrcáme) na parkoviště před pláckem, kde se koncert má konat. No... plácek se to zrovna nazvat nedá, protože bych se hádala o to, že se z jednoho konce nedá dohlédnout na druhý! Ukázaly jsme lístky a přesunuly jsme se na místo, kde jsme měly trávit příští tři hodiny. Kupodivu je to hned třetí řada od pódia. Hned jak dorazíme na místo, sednu si a Mary nestačí zírat. "Snad nechceš sedět!" vykulí na mě oči. "To víš, že ne, ale koncert začíná až za půl hodiny, tak si šetřím nohy, ne?" převezu ji elegantně. "No tak teda jo." souhlasí Mary a sedne si taky. Někdy ji opravdu nechápu.
---------
Je čtvrt na devět a pořád se nic neděje.
Je půl deváté a na pódium přichází nějaká žena v kalhotovém kostýmu a oznamuje nám, že pan Jackson bude mít zpoždění. Počkat!! Jaký Jackson? Snad ne Michael Jackson! No ovšem! MJ = Michael Jackson! Za přemýšlení vykulím oči na Mary a ta jen řekne "To je ale smůla."
---------
Jak a jsem totálně nahraná, říkám si. Ne jenom, že neznám ani jednu písničku od tohohle "krále popu", ale kromě toho jsem kdysi kdesi četla, že na koncertech Michaela Jacksona dochází často ke zraněním.  Ale kdo by mě tak mohl zranit. Ha, ha. Počkat! Jak byla ta písnička, co byla v hitparádě?? Jo refrén byl nějak "How does it feel, how does it feel". A jmenovalo se to nějak... počkat... jo sss Stranger in Moscow! Super. Znám aspoň jednu.
---------
Z myšlenek mě náhle vyruší strašlivý řev a na pódium vběhne MJ (teď už mu tak taky říkám). Mary strašně řve. Ještě před dvěmi minutami bych se hádala, že by to její plíce nevydržely. Následovala jsem dav a začala křičet, ječet, řvát a skákat. Tak a už to začalo.
---------
Prvních pár písniček tančím, skákám, dalo by se říct, že i trošku zpívám. A pak začnou pomalé uklidňující tóny. Asi nějaký ploužák říkám si. Sáhnu do kabelky pro kapesník, abych se vysmrkala, když mi na rameno najednou hmátne obrovská ruka a táhne mě někam pryč. I když jsem chodila do kurzu sebeobrany, v tomhle případě jsem úplně ztuhla. Tak, a teď mě někam odtáhnou, znásilní, zbijou a možná mě už nikdo nikdy nenajde! Vlekla mě mezi ječícími fanoušky, kteří se na mě dívali. Tak proč mi nepomůžou? Pomoc! Pomyslela jsem si. Najednou mě ruka pustila a vzala kolem ramen. Teprve teď jsem si mohla všimnout, že patří muži v černém obleku, který působí velmi sympaticky. "Michael si vybral tebe." oznámí mi s úsměvem. Mozku... PRACUJ... I když prohledávám všechny možné kouty mého mozku, tak se odpovědi nedopátrám... "Vybral na CO?" vykulím na toho chlápka oči. "Aha, ty to ještě nevíš. Při koncertech si Michael na tuhle píseň vybírá nějakou dívku, co s ním může tu chvilku strávit na pódiu, ale teď už BĚŽ." doslova mě přehodil přes záterasy. A vedl mě někam vedle pódia. PROBOHA! Teprve teď mi to došlo! Ta dívka jsem dneska JÁ?
---------
Vystrčili mě na pódium s větou, že už nikdy nebudu mít takovou příležitost... Podívala jsem se na ty lidi dole... Opravdu – ani z pódia se na druhou stranu nedalo dohlédnout. Bezva mám tu strávit 5 minut. Ono vlastně pět minut není tak moc... Když si to tak spočítám tak je to jen 300 sekund... Napočítám do 300 a půjdu zas dolů. Proboha, Karol Smithová, můžeš někdy přemýšlet normálně? Já jsem byla vždycky realistická a moje povolání právničky mě v tom jen utvrzuje. Ale teď dost! Jednou prostě budu úplně normální.
---------
Dívám se z levé strany na MJ a ten mi pohled oplatí. Stáhnu si neposlušný pramen vepředu do culíku, odhodím košili a vydám se těch pár metrů k němu. A co mám teď jako dělat? Melodii písničky neznám abych předvedla nějakou taneční kreaci a zpívat taky neumím. Jak to jen zvládnu? MJ ale můj zmatený pohled zachytil a vzal mě za ruku, jemně mě políbil na tvář a já mu poté polibek oplatila. Pak jsme chvíli tančili ploužák a MJ zpíval tak krásně...! Pomalu jsem udělala pár kroků zpět a Michael se na mě díval jak na zjevení. Já nevěděla proč. Pak předvedl těch pár kroků po mě a já jsem si až teď uvědomila jak směšně moje chůze vzad vypadala. Ale lidi dole začali tleskat a já jsem si uvědomila, že jsem právě ukázkově předvedla Michaelovu pověstnou chůzi vzad. Začala jsem se smát a M dál zpíval. Pak jsme ještě chvíli tančili ploužák a přišla chvíle rozloučení. "Ahoj a snad se ještě někdy uvidíme." řekla jsem a MJ říká: "Hi, miluju tě." "Taky tě miluju." řekla jsem ale to už mě černý muž táhl dolů z pódia. Uvědomila jsem si, že většinou asi "miluji tě" říkají nejdřív fanoušci a pak až MJ, ale to bylo v tu chvíli jedno.
---------
Vrátila jsem se na místo vedle Mary a ta mě objala "Jaký to,probůh, bylo?" ptá se. "Bezvadný..."
Zbytek koncertu na mě MJ pomrkává a já se na něj usmívám. Ani se nedivím, že má tolik fanynek, když je tááák sladký.
---------
Po skončení koncertu jsme s Mary odcházely mezi posledními, protože jsme věděly, že u východu bude děsně narváno. Povídaly jsme si, kecaly jsme a nevím jak to štěbetání mám ještě nazvat, když mě zase (!!!) popadla nějaká ruka za rameno. Tentokrát už ale s MJ nebudu tančit na pódiu, pomyslím si, otočím se a dám majiteli ruky (ha, ha) pořádnou ránu až ustoupí o metr. Panebože! To je zase ten černý chlap!!! "Wow a to jsem vám jen chtěl oznámit, že si pan Jackson přeje s vámi mluvit ve své limuzíně. Vaše přítelkyně bude určitě taky vítána." "Jjj já se moc omlouvám....." vykoktám ze sebe. "To nic, následujte mě." Šly jsme tedy s Mary, která se opět šíleně klepala za ním. Dovedl nás za plácek za pódiem, kde stála limuzína. Nastoupily jsme do ní a až teď jsem si všimla, že sedím naproti Michaela! "Ahoj..." řeknu. Mary neříká nic - jen tupě hledí. Žduchnu do ní, aby se probrala, ale stejně z ní nic nevyleze a tak ji nechám jejímu osudu. "Ahoj." oplatí mi pozdrav "víš... nevím jak začít..." Mary, jako když do ní blesk uhodí, vypadla z auta a pelášila někam pryč. Michael ani nehnul brvou a pokračoval: "prostě je mi jedna holka strašně sympatická. Ani nevím jak se jmenuje... Nevíš to náhodou?"  Rozesmála jsem se jako šílená, takhle krásně mě ještě nikdo nikdy nebalil... Vlastně mě ještě nikdy nikdo nebalil, najednou jsem se přestala smát a vzdychla. "Ahoj, já jsem Karol", riskla jsem to a podala jsem mu ruku "Michael. Čau!" Takže jsem to vážně já. "Já jsem ti vážně tak sympatická?" "Ano, jsi. Zvláště jak jsi zkopírovala můj obleček z klipu Black or White!" Nechápu... CHÁPU! Ta Mary si to odnese. "Ach, to moje kámoška. Přiznám se, že do dneška jsem skoro ani nevěděla, že Michael Jackson je zpěvák." Rozesmějeme se... "Tak to mi fakt lichotí." Usměje se Michael. Právě v tu chvíli se vrátí Mary s nějakým sešítkem. Aha, památníček, napadne mě. "Mmmmohl byste si mi tady podepsat??" strká Mary MJ sešit skoro pod jeho zajímavě tvarovaný nos. "Ale jistě." řekne Michael.
---------
"Nechcete zavést domů?" zeptá se Michael po půlhodině, kdy o sobě navzájem my tři víme skoro vše. "No, máme tady... au to bolí." Mary mě dloubla do žeber "Jasně, že ano." řekne se sladkým úsměvem.
---------
Druhý den není Mary doma. Za prvé musela jet autobusem pro auto (!!!) a má taky nějaké další "vyřizování". Vzhledem k tomu, že jsem sama, zapnu počítač a rozhodnu se přečíst si poštu. Kromě bězných pracovních záležitostí, reklam a otravných oběžníků je tady i email od rodičů. Otevřu a čtu:
Ahoj Karol,
jak se máš? Včera jsme s tátou byli za tebou v New Yorku, ale nikdo neotevíral. Volali jsme i Mary, ale nikdo to nezvedal, takže ti píšeme alespoň email. Když tak zavolej.
máma a táta
Běžím k telefonu a zavolám domů, že jsem v pořádku a dozvím se nějaké novinky. Ale když sluchátko vezme do ruky můj mladší otravný bratr a začne vydávat zvuky jakoby zvracel, tak zavěsím. Zase zvoní telefon. "Prosím, Smithová?", zase to je "bráška"... Když už mi tečou nervy a telefon zvoní už po desáté, naštvu se a zařvu do sluchátka "Jestli toho ty malej slizkej červe nenecháš, tak tě oběsím na těch tvých slipech s Kačerem Donaldem!! Už neotravuj." Na druhé straně je ticho. "Ehm... dovolal jsem se správně k slečně Smithové?"
---------
Někdo mě polil vodou. Mary!! Počkat... Proč ležím na zemi? "Co se stalo?"
"Asi jsi omdlela."
"Jakto?"
"Nevím, ale v ruce jsi držela telefonní sluchátko."
"JEŽIŠIKRISTE!"
"Co je?" vykulí oči.
"Ale ne...... Volal MJ a já mu řekla, že ho oběsím na slipech."
---------
O rok později
"Akce!"
Běžím k Mikovi. A začneme tančit připravenou choreografii.
Za ten rok se z nás stali skvělí přátelé. A kdo nevěří, že je možné mít MJ za kámoše ať si při tom zůstane. Vytvořili jsme i skvělý profesní tým a já tančím s Mikem na všech jeho koncertech. J Mary s námi jezdí jako hlavní maskérka a v době, kdy nejsou koncerty s ní bydlím v malém domečku v LA. Už nejsem ta stará Karol, co spíš působila jako stará zatrpklá panna než jako cool dívka. Práce právničky jsem nechala, protože tanec a vše s ním spojené mě baví opravdu víc. Jsem teď prostě šťastná. Jak můžu být šťastná bez lásky? A kdo říká, že jí nemám? Miluji ale opravdu miluji Johna. John je režisér, který natáčí všechny Mikovy klipy.
---------
"Nech tooooho. Chi chi chi chi." svíjím se na pohovce, když mě John lechtá. "Nee na břichu nee!"
"Aspoň bude John junior pěkně vylechtaný." říká John se šibalským úsměvem a lehne si vedle mě. "Ano, John junior." opakuju a dívám se na své bříško, které se den ode dne zvětšuje. "Ale teď už toho necháme! Už musíme vyrazit!"
---------
"Slečno Mary Blacková, berete si zde přítomného Michaela Jacksona z lásky a dobrovolně a budete při něm stát v neštěstí i v nemoci?"
"Ano."
"Pane Michaeli Jacksone, berete si zde přítomnou Mary Blackovou z lásky a dobrovolně a budete při ní stát v neštěstí i v nemoci?"
"Ano, jistě."
"Nyní prohlašuji vaše manželství za právoplatně uzavřené! Bůh vám žehnej."
Ano Mary se vdala za Michaela. A teď v mém životě existuje MJ hned dvakrát... Mary Jacksonová a Michael Jackson.......
---------
Kdybych nešla na ten koncert, nemám manžela.
Kdybych nešla na ten koncert, nečekám teď dítě.
Kdybych nešla na ten koncert, tak nemám skvělou práci.
Kdybych nešla na ten koncert, tak nemám mnoho ještě skvělejších přátel.
Mikovy koncerty prostě dokážou zahýbat životem... J

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře